Náš návrh na studii budoucího využití Makču Pikču vyvolává otázky i nesouhlas. V diskusích se opakují slova jako skládka, odpad nebo stavební suť. Původ tohoto kopce ale nemusí určovat celou jeho budoucnost. Příklad jsme našli v sousedním Německu: mnichovský Olympiaberg vznikl z válečných trosek a postupně se stal oblíbeným místem pro odpočinek, procházky a výhledy. Co si z jeho příběhu můžeme vzít pro Prahu 13?

Na začátku byly trosky zničeného města

Po druhé světové válce potřeboval Mnichov odklidit obrovské množství trosek z poničených domů. Jedním z míst, kam se materiál soustřeďoval, bylo Oberwiesenfeld, území spojené také s někdejším letištěm a vojenským využitím. V poválečných letech tu vyrostl umělý kopec ze stavební suti, známý jako „Großer Schuttberg“, tedy velká suťová halda.
Základ dnešního Olympiabergu tak nevytvořila příroda. Vznikl při odklízení následků války. Právě tento původ je podstatný pro naši inspiraci: ani rozsáhlá navážka nemusela zůstat územím bez dlouhodobé perspektivy.

Olympiáda přinesla příležitost k proměně

Příprava letních olympijských her v roce 1972 znamenala pro území zásadní změnu. Součástí projektu se stala parková krajina, do které byl začleněn také stávající suťový kopec.
Krajinářský architekt Günther Grzimek pracoval na podobě Olympiaparku v letech 1968 až 1972. Navrhl propojenou krajinu kopců, údolí, travnatých ploch a vodní hladiny. Sportovní stavby do ní byly zasazeny tak, aby celek působil přístupně a odpovídal lidskému měřítku.
Důležitá byla i jeho představa, komu má park sloužit. Lidé se v něm měli volně pohybovat, odpočívat a využívat ho podle svých potřeb. Součástí této myšlenky byly dokonce pěšiny vyšlapané samotnými návštěvníky.
Rozsah úprav byl mimořádný. Podle města Mnichova se při vytváření celé parkové krajiny přemístilo přibližně sedm milionů metrů krychlových zeminy a vysadilo více než tři tisíce stromů. Tato čísla se vztahují k úpravám Olympiaparku jako celku, nikoli k objemu samotného Olympiabergu. Kopec se stal součástí nové zelené krajiny s výhledem na město a za dobré viditelnosti také na Alpy.

Co tu slouží lidem dnes

Olympiaberg je dnes oblíbeným vyhlídkovým a odpočinkovým místem. Návštěvníci sem přicházejí na procházky, za východem či západem slunce nebo s dekou na travnaté svahy. Při koncertech v sousedním stadionu se na kopci scházejí lidé, kteří chtějí poslouchat hudbu pod širým nebem.
Širší Olympiapark dál spojuje každodenní rekreaci se sportem a kulturou. Zahrnuje stadion, koncertní halu, plaveckou halu, další sportovní zařízení i parkové plochy. Více než půl století po olympiádě tak slouží obyvatelům města i návštěvníkům.
Součástí krajiny je také Olympiasee. Je však důležité nepřisuzovat mu jinou funkci, než skutečně má: jde o umělé jezero vytvořené vzdutím kanálu, které pomáhá zachycovat vodu při silných deštích. Koupání je v něm zakázáno. Mnichovský příklad tedy používáme jako inspiraci pro práci s krajinou, nikoli jako důkaz proveditelnosti koupacího biotopu na Makču Pikču.

Co mají Olympiaberg a Makču Pikču společného

Také Makču Pikču vzniklo lidskou činností. Zpravodaj Prahy 13 popisuje jeho původ jako haldu zeminy a stavební suti z doby výstavby sídlišť. Postupně zarostlo a lidé si k němu vytvořili vztah jako k součásti zdejšího zeleného prostoru.
Stejný zdroj připomíná dřívější návrhy na sjezdovku, lanovku či velké aquaparkové projekty. Už v roce 2016 přitom zastupitelstvo požadovalo po hlavním městě jako vlastníkovi pozemků studii budoucího využití. Otázka, jak s tímto místem zacházet, tedy není nová.
Obě lokality spojuje umělý původ a otázka, jak může podobné území dlouhodobě sloužit veřejnosti. Liší se však svým rozsahem, historií, okolní zástavbou i přírodními a technickými podmínkami. Úspěch v Mnichově nenahrazuje odborné posouzení v Praze. Ukazuje ale, proč má smysl možnosti zkoumat.

Makču Pikču už dnes má hodnotu

Naše lokalita není prázdným místem, které čeká, až mu někdo dá význam. Má své návštěvníky i přírodní hodnoty.
Česká zemědělská univerzita v září 2026 uvedla, že na Makču Pikču pokračovala pastva jako součást péče o otevřená stanoviště. Upozorňuje také, že podpora druhové rozmanitosti nemusí znamenat výsadbu dalších stromů. Někde je naopak důležité zachovat bezlesý charakter a omezovat zarůstání.
Právě proto potřebujeme podklady. Studie musí nejprve pojmenovat, co je zde cenné, co je potřeba chránit a jaké zásahy by mohly uškodit. Teprve potom může posoudit případné úpravy.

Čtyři roky pro podklady a veřejnou diskusi

Následující čtyři roky chceme využít k přípravě analýz, studie a otevřené diskusi s obyvateli, vlastníkem pozemků a odborníky. Prověřit je potřeba složení navážky, stabilitu svahů, vodní poměry, přírodní hodnoty i náklady případných úprav a následné péče.
Výsledkem může být doporučení několika drobných změn, lepší péče o stávající území nebo zachování jeho dnešního charakteru. Smyslem studie je zjistit, co je vhodné a reálné. Její závěr nemá být napsaný předem.
Historie Makču Pikču ukazuje, že návrhy na jeho využití se vracejí. Chceme mít připravené podklady, podle kterých bude možné další záměry posuzovat a hájit veřejný zájem i zdejší přírodu.
Z Mnichova si bereme především ochotu hledat dlouhodobé řešení a pracovat s místem jako s hodnotnou součástí města. Makču Pikču si takový přístup zaslouží také.